3.měsíc společného života
Kvartál je za námi, jak bych řekla v práci :). Nyní bych mohla zhodnotit jak se nám dařilo, zda jsme splnili plán, přeplnili apod.. Vtip..na mateřské toto již neřeším. Téma, které ale nyní řeším čím dál více je:
Rodičovská rovnováha
Jedná se o pojem, který nenajdete nikde ve slovníku - vymyslela jsem si ho. Tento pojem může mít několik významů a mohli bychom o něm mluvit z několika úhlů významu. Nyní mám tím na mysli, že jako rodič poznávám jak je někdy těžké udržet rovnováhu vlastní výchovy - nevýchovy tzn.přirozeným vývojem dítěte.
Už určitě někdy slyšeli věty typu: "Ať si učí hrát dítě samo." nebo "Ať se nenaučí na ruce." nebo "Používání houpátek, nosítek, šátků ničí dítěti záda" nebo "Dítěti by se nemělo/mělo dávat."
Na druhou stranu se také jako rodiče dočtete nebo slyšíte věty: "Je důležité dítěti ukázat jak si hrát a být u něj." nebo "Na ruce se dítě nemůže naučit - chovejte ho kdykoli potřebuje kontakt s maminkou." nebo "Správná nosítka pomáhají kyčlím a jsou dobré pro vztah matka-dítě" a "Dítěti by se mělo/nemělo dávat."
Nehodnotím..Každý jsme rodičem pro své dítě a myslím, že se všichni snažíme dělat vše podle nejlepšího vědomí a svědomí a na základě známých informací.
To, co u sebe vnímám jako klíčové tento měsíc je to - Nechat toto vše být -. Snažit se dělat věci opravdu dle svého uvážení a reakcí dítěte. A věřte, to je opravdu někdy těžké.
1) Ať už z důvodu, že okolí má někdy potřebu Vám sdělovat svůj názor..(Ano já vím, vy jste děti už vychovali, ale taky před několika lety, každé dítě je taky jiné apod..)
2) Ty věty už máme "zažrané" v hlavě..A uvědomit si je, je někdy těžké.. Znáte je ?
"Už to bude..."
"Pššt..nic se přece neděje."
"On se jenom vzteká."
"To musím vydržet."
Spousta rodičů nad těmito větami nepřemýšlí, to je v pořádku..
Já jsem nad těmito větami začala přemýšlet takto:
"Už to bude..(a furt nic)." Když řeknu několikrát už to bude a nic se pořád neděje, jak to má ten prcek chápat..Snažím se používat věty typu: Ještě 3 knoflíky a budeme hotovi, ještě si zaliju čaj a přijdu apod..
"Pššt..nic se přece neděje." Když pláče, protože ho něco bolí, lekl se apod.tak nechci bagatelizovat ..raději řeknu: Tebe to bolí viď..za chvíli to bude lepší uvidíš..
"On se jenom vzteká." Tímto si v hlavě nechci vytvářet spojení, že to dělá naschvál, nebo tím vzdoruje
"To musím vydržet." Tak jako u předchozí věty si říkám, že si nechci vytvářet pocit, že mě něčím trápí, že to mám těžké. Beru to, že to k tomu patří a každý z nás máme lepší a horší dny přeci..
Pokud bych měla shrnout, co mám si představuji pod pojmem rodičovská rovnováha: Je to utváření si svého vlastního názoru na výchovu a přistupování k dítěti jako individualitě bez předsudků a zažitých vzorců chování :).
Rodičovský sabotér
Tento pojem "rodičovský sabotér" také nenajdete nikde ve slovníku. Je to pojem, který mě napadl, když jsem přemýšlela nad další oblastí, kterou nyní často řeším. Pokud jste četli knihu Pozitivní inteligence (Shirzad Chamine) tak už asi víte, co mám namysli. Zda jste ji nečetli, tak ji vřele doporučuji. V knize se dočtete o tzv.sabotérech, kteří ovlivňují naše každodenní chování a projevy.
U mě se v poslední době projevuje rodičovský sabotér a to tak, že uvažuji zda to či ono je správně. Určitě to znáte..Dělám to dobře ? Můžu něco dělat lépe ? Nejhorší jsou v tomto tzv. skupiny na fb nebo blogy.. Po přečtení pár příspěvků začnete své dítě strukturovaně pozorovat zda nepoužívá více jednu stranu, zda se neprohýbá do luku, zda ho nosíte správně, zda nemá takový či oný pupínek..
Pokud v daném tématu začnete hloubat víc, tak najdete spousty článků, rad a pouček co dělat..A tím se dostanete do začarovaného kruhu..Co je vysvobozením ? Jak jsem psala už v předchozím článku 2.měsíc společného života je to AKTIVITA. Nebýt jen stále doma :-).
A ptáte se, co aktuálně řeším já ? Hledání další rovnováhy a to mezi objektivním pozorováním, zda se prcek vyvíjí v pořádku a strukturovaným pozorováním všeho :).
Říká se, že s dalším dítětem toto zmizí, že ty "prvorodičky" stále vše řeší..To je uklidnění pro Ty z vás, kteří to máte stejně.. Já jsem trochu ráda, že jsem na to přišla po pár týdnech a můžu Vám to napsat do článku jako zvou zkušenost..
Díky
K.