2.měsíc společného života
2. měsíc spolu.. a prckovi byl před pár týdny 2.měsíc
S tímto článkem mám pár týdnů zpoždění.. Pokud jste na něj někdo čekali, tak mi to snad odpustíte..
Tak jak jsem psala v článku 1.měsíc spolu jak mi to utíká, tak tento druhý měsíc se neskutečně táhnul.. dokonce jednou na otázku kolik je malému měsíců jsem odpověděla, že mu 22. budou 3 měsíce.. To jsem teda matka..
Zpátky k tématu
Uvažovala jsem nad tím, čím to je, že mi ty dny tak neutíkají a překvapivě.. nízkou aktivitou..vysvětlím až na závěr.. Teď začněme od začátku..
Už jsem si našla s prckem svůj stereotyp.. vstávání, oblékání, 1.stanoviště v hracím bazénku s hrazdičkou a hračkami, kojení, spánek - v období spánku jídlo a úklid - přebalení, kojení , 2.stanoviště na hrací dece ... Toto se opakovalo několikrát za den a večer procházka v manducce se spaním a potom koupání, kojení, spánek.. V noci samozřejmě kojení..
Přibližně ke konci měsíce začal být prcek plačtivější... a byl to opravdu někdy řev..
Nevěděla jsem, co se děje a co se mu vlastně nelíbí..
Tak jsem začala od toho prvního co mě napadlo.. hlad.. proto jsem pořád nabízela, aby neměl hlad.. (tady už chápu ty babičky, které Vám pořád něco nabízejí, protože mají strach, že máte hlad). To nepomohlo..
Tak jsem cvičila na bříško, masírovala.. Nepomáhalo..
Tak jsem nosila.. nejdříve normálně, na tygříka, na bříško apod..Nepomáhalo..
Naposled většinou zabral dudlík ( při tom mé mateřské hormony brečely) ..a potom tak jako v pohádkách přišlo rozuzlení. To mé mělo podobu webináře od Nevýchovy. Téma se řešilo úplně jiné, ale uvědomila jsem si při něm jednu důležitou věc: Prcka beru jako bytost, které něco stále "přikazuji" a organizuji a vůbec ho neberu jako parťáka. Co když nechce tyto stanoviště jak chci já, co když nechce tolikrát cvičit na bříšku, protože já chci aby cvičil..
Tramtadadááá
Překvapivě potom co jsem začala více vnímat co chce i on, tak pláče méně. Stále někdy ano, ale to asi prostě bude..
A tady je vysvětlení, proč mi jsem psala o chybějící aktivitě a co zapříčinila..
Martínek mě neskutečně učí to, že si nemůžu vše plánovat ( a podle sebe). Nemusí být vše dokonalé a dle tabulek. Už vím, že on může být můj parťák, nyní ve 2 měsících už má názor a ví co chce. A když si společně s ním najdu více aktivit, tak nebudu tak moc přemítat nad krmením, prdíka apod..Když jsem totiž byla více méně stále doma a stále s ním sama, tak začnete řešit až moc věcí a nejste vůbec v klidu..
Pokud bych měla dát nějakou souhrnou radu tak by zněla..
"Nepřehlcujme naše děti, berme je jako parťáky. A hlavně: Nezapomínejme na sebe a hlavně nebuďte pořád doma."
Díky
K.