9. a 10.měsíc společného života

Je to jízda ! :) 

Takhle bych asi krátce pojmenovala poslední 2 měsíce. V lednu jsme byli vzhledem k různým nemocem převážně doma a to už mi někdy skutečně "šplouchalo na maják". Toto období však vystřídaly první krásné, slunečné jarní dny a ty mi doslova dodaly krev do žil. Upřímně jsem byla i fascinovaná, když prcek nadšeně pozoroval říčku, ovečky a měl upřímnou radost. 

V předchozích článcích jsem často popisovala, co prcek dělá a nedělá a jak se vyvíjí. Aktuálně prcek kromě lezení, stojí sám v prostoru a velmi ho to baví (je to i tím, že mu tleskám :-) ). Chtěla bych ale dnes psát víc o tom, co dělám já. Toto začalo být jiné oproti prvním měsícům. Zajímám se o výchovné "styly", přístupy a co jako rodič můžu udělat proto, aby z dítěte vyrostlo šťastné, vyrovnané, samostatné dítě.

Aktuálně mám přečtenu knihu od Jana Mulfeita a Kateřiny Novotné - Odemykání dětského potenciálu a knihu Dr.Johna Mediny - Pravidla mozku dítěte. Pokud tedy budu z něčeho citovat, víte odkud jsem čerpala :). Obě knihy můžu doporučit.

Čtením těchto knih přemýšlím co opravdu dělat pro "rozvoj" apod. Určitě Vám zde nebudu popisovat vše z knihy (to si ji musíte přečíst) jsou ale věci, u kterých jsem si po přečtení řekla: "Wou, to je výzva." (pozn.většinou musíte vždy začít u sebe). Jednou z těchto věcí je:

Verbalizace pocitů

V praxi to znamená, že dítěti se snažíte verbalizovat co aktuálně prožívá, nebo prožíváte vy. Osobně je pro mne někdy těžké popsat, jak se aktuálně cítím. Celkově si uvědomit, co ve vás určité situace vyvolávají. Důsledkem by mělo být to, že dítě bude umět pojmenovat co se v něm děje a bude o tom umět mluvit. Emocionální lidé jsou také "lepšími" přáteli pro své okolí, protože se dokážou vcítit do druhých. Přiznám se, že empatii se taky někdy učím :-D. A hlavně, lidé kteří mají kolem sebe přátele jsou, dle studií, v životě šťastnější. 

Chcete vědět jak to někdy v praxi konkrétně vypadá ?:" Marťásku, dostávám vztek. Štve mě, když lžičku s borůvkami střelíš do stěny. Prosím, dávej si ji do pusy." Zda je to takto správně, nevím. (odborně by mi to řekl moje drahá polovička).Snažím se nehodnotit, pouze popsat svůj pocit a navrhnout řešení. Minimalizuji negace, snažím se používat kratší věty. Používám prosím a děkuji. 

Dalšími tématy nad kterými jsem přemýšlela je:

Ocenění - oceňujeme spíše vrozené talenty nebo snahu, kterou do dané činnosti muselo dát

Upevnění - chválíme za dodržení pravidel, chválíme však i za vynechání nežádoucího chování

Odůvodnění - říkáme dětem důvody svého rozhodnutí nebo používáme větu: "protože jsem to řekla"

Být příkladem - děláme my sami to, co nechceme aby dělali děti ?

Na toto téma jsem vedla s partnerem nedávno delší diskuzi. Chceme, aby dítě v budoucnu netrávilo spoustu času na mobilu a před televizí. Dávají mu však oba rodiče tento vzor ? Komunikujeme společně tak, aby to bylo příkladem pro prcka ? Vidí dítě, jak se řeší konflikty ?  Vidí příklad společného stolování ?

Toto je jen příklad toho, co můžete s otcem/matkou svého dítěte probírat v rámci konverzačních okének :). Věřím, že po Vás samotné napadá spousta dalších situací.

Shrnutí

Krásným shrnutím je citace z knihy od J.Mulfeita: "Pokud rodič rozumí sám sobě, je velká šance, že porozumí i svým dětem. K tomu bych ještě dodala: "Nechtějme po dětech to, co sami neděláme."